Informace o nás

Tyto stránky budou prezentovat nejen naše psí holky, ale rovněž i naše koníky a akce kolem nich. Všechnu naší zvířenu lze potkat v Jablečně u Zbiroha.

Psí historie

Prvním naším psem se stala jednoho červnového dne roku 1993 bezprizorní německá ovčanda Bora, tehdy již asi roční psí slečna. Na podzim téhož roku jsem začala s Borinou chodit na cvičák do Břevnova. Poslušnost jsme postupně nějak zvládly, ale problémem byly obrany. Bora o ně nejevila vůbec zájem, při kruhovkách spíše pospávala a musím říct, že slova jednoho instruktora "S tou to nemá cenu." mne tehdy hodně ranila. Nevzdaly jsme to ... a v roce 1995 změnily cvičák. V Horoměřicích byla členská základna mnohem menší a tudíž bylo možné absolvovat i trochu individuálnější přípravu a na přilehlých polích se pod dohledem zkušených instruktorů vnořit i do tajů stopování. V květnu roku 1996 Borina složila první zkoušku a postupně přibyly i další. V červnu roku 1997 jsem nás přihlásila do Pražské záchranné brigády kynologů. I zde se podařilo Boře složit pár zkoušek.

Přišel rok 1999 a sestra Eva si s přítelem Martinem pořídila stafbulí slečnu - Čakinu. Zhruba v této době začala mít Bora problémy s artrózou a tudíž jsem byla nucena cvičení s ní postupně omezovat ... ale chodit na cvičák bez psa? (V Horoměřicích jsem byla v té době instruktorem.) ... Nemyslitelné! ... a tak spíš jen tak "z hecu" jsem si poprvé půjčila na cvičák Čakinu ... pak znovu a znovu .... až to dospělo do fáze, kdy jsem Čakinu občas půjčovala Evě a Martinovi. Čakina mne naprosto nadchla. Zvládala stopy, poslušnost, obrany a samozřejmě absolvovala i záchranářský výcvik. A tak nějak se u mne zažehl plamínek jménem "Staffordshire Bull Terrier" :o)

V létě roku 2003 přišlo to, co jednou musí přijít, ale přesto je to ošklivá rána - Borinku jsme byli nuceni nechat uspat. Po pár dnech smutku bylo rozhodnuto: mít jen jednoho psa už nelze a tak jsme si po rychlém prohlédnutí inzerátů jeli pro naše první "papírové" miminko, další stafbulku - Asccony Leone West Palami (tímto moc děkuji chovatelce Laďce Bláhové z Plzně) ... a tak do naší rodiny vtrhla (se silou tornáda) další "žába krpatá" - Cony. Jestliže jsme si kdy o Čakině mysleli, že je hodně temperamentní, tak Cony jí předčila přímo neuvěřitelně. Stala se pro nás dalším živoucím důkazem, že stafbulík je malý pes s velkým srdcem.

O chovatelskou stanici bylo zažádáno na sklonku roku 2004 a v únoru 2005 mi byla oficiálně přiznána Mezinárodně chráněná chovatelská stanice BORADERAM. Pevně doufám, že případné naše odchovy budou se ctí reprezentovat plemeno Stafordšírský bullteriér, a že budou dělat radost svým novým pánečkům stejně, jako jí dělají ty "naše holky" nám.

Hanka Maredová, srpen 2005

Tento text jsem psala před více jak 2,5 lety na úvodní stránku našich původních stránek. Za tu dobu jsme si prožili s našimi stafunkami a další naší zvířenou mnoho radostí, starostí, ale bohužel i velkého smutku.

Podařilo se nám úspěšpně odchovat a do velkého světa vypustit náš první vrh štěňátek, z kterého nám zároveň jedno sviště - fenka Arka - zůstala doma (čímžto byl myslím naplněn maximální počet našich psích chlupatých čumáků - neb zastáváme názor, že množství a velikost psů by se měla odvíjet od velikosti postele ;o) ). Mé přání co se týče odchovu bylo - myslím - splněno. Pevně doufám, že v budoucnu ponesou naše "příjmení" i další stafbulíci, ale nebudeme na to nijak spěchat a počkáme si, až na to zkrátka přijde ten pravý čas :o).

Hanka Maredová, duben 2009